Střípek 6.8.2012

Mše ke svátku Proměnění byla moc hezká. Kázání sice dlouhé, ale díky tomu, že je měl španělský kněz ve slovenštině, jsem dávala dobrý pozor. Jak špatně jsem rozumněla slovům, o to líp obsahu. Vyprávěl nám o hoře Tábor, o tom jak to tam vypadá dnes, o tom jak to tam bylo tehdy, o židovských svátcích, zvláště svátku stánků a jiné pozoruhodnosti. Ježíš šel a aniž vysvětlil proč, vzal prostě tři učedníky, aby vystoupili na horu. Po namáhavém výstupu byli jistě zpocení a unavení. Dnes se tam lidé dopravují autobusy a velkými taxíky skoro až na místo. Místo toho, aby byli na svátek stánků v Jeruzalémě jsou kdesi daleko v Galileji. Ale to je taky zvykem Ježíše, že dělá věci jinak. Stanovuje nové věci, ale staví přitom na židovské víře.
Dolezou tedy na horu...A Ježíš se před nimi promění. Děje se něco, co jim ještě nedochází a z čeho budou čerpat později, po vzkříšení. Protože tehdy ještě neví, co je vzkříšení a Pán ještě ani nezemřel a nevstal z mrtvých, aby to mohli pochopit.
No a co to znamená pro nás? To, že se ta událost sice stala v hoistorii jen jednou, ale my jsme Proměnění svědky v každé mši. A za to bychom měli DĚKOVAT.