Střípek 8.7.2012

Na zpáteční cestě vezmou nejbližší průvodci Bernadettu mezi sebe, jinak by ji láska bigorrského lidu roztrhala. Kdekdo by ji chtěl polaskat. Jen s velikou námahou se jim podaří vklouznout do Cachotu. A tam teprve vyjde najevo největší událost dne, která pro Bernadettu nemá pražádný význam.

Matka Nicolauová vyzvídá: „Ještě ti Dáma neřekla, jak se jmenuje?“

Bernadetta se okamžitě zamyslí. Potom vypravuje: „Já jsem se nahlas neptala, ale Ona cítila, že se ptám. Najednou se malounko začervenala a tiše, že jsem to stěží zaslechla, řekla...“

„No tak? Co? Mluv! Snad jsi to nezapomněla?“
„Ne. Pořád jsem si to cestou opakovala, abych to uměla zpaměti. Řekla...“
„Co řekla? No tak?“
„Řekla: Qué soy l'immaculada Councepciou.“
„Jak to řekla? Opakuj to ještě jednou...“
„Qué soy l'immaculada Councepciou.“

...

Peyramale si přisune dřevěnou židli až k Bernadettě, která sedí se ztuhlými zády u krbu. Prohlíží si ji z největší blízkosti, jako lékař pacienta.
„Tak co dnes říkala dáma?“ ptá se.
„Qué soy l'immaculada Councepciou,“ odpoví Bernadetta, namáhajíc zřejmě paměť.
„A víš, co to znamená: Jsem Neposkvrněné Početí?“
„Ne, to nevím...“
„Víš, co znamená: neposkvrněný?“
„Ó ano, to vím. Neposkvrněné je to, co je čisté...“
„Dobře! A početí?“
Bernadetta sklopí hlavu a mlčí.
„Nu, nechme toho,“ uhýbá farář.

...

Peyramale vstane a stoupne si za Bernadettu:

„Já ti tedy povím, děvečko, co to znamená Neposkvrněné Početí. Před čtyřmi lety, 8. prosince, rozhlásil náš svatý otec, papež Pius v Římě, do světa učení, že nejsvětější Panna Maria byla od první chvíle početí, to jest od prvního okamžiku svého bytí v mateřském těle, uchráněna dědičného hříchu a jakékoliv poskvrny skrze milost a vyznamenání boží a se zřetelem na zásluhy Ježíše Krista...Rozumíš tomu, Bernadetto?“

Úryvek z knihy Píseň o Bernadettě, Franze Werfela, str. 214.