Střípek 20.12.2011

Osobnosti se poznají podle vnitřní svobody v jejich životě.

Z knihy Jak to vidí Marie Svatošová:

Ono je to především o míře tzv. vnitřní svobody. Ta je naprosto nezávislá na svobodě vnější. Tu vnitřní svobodu si dokázali mnozí lidé v sobě uchovat a výslovně z ní žít i dlouhé roky třeba v kriminále. A naopak na svobodě v té době žilo a i dnes žije spousta lidí nesvobodných, vlastně otroků. Otroků svých vášní, svých chutí, své ješitnosti, svého egoismu apod. Co jim je platná vnější svoboda, když je jejich otroctví svazuje a zatěžuje je jako koule u nohy. Já jsem měla velké štěstí, že mi tyhle pojmy byly včas, kdysi dávno za totality, důkladně vysvětleny. Nevím, jak bych bez téhle cenné výbavy obstála při několikahodinovém výslechu na StB v pražské Bartolomějské ulici. Když je člověk skutečně vnitřně svobodný, tak ho ani za katrem nikdo ničím nezastraší, ničím si ho nekoupí, protože vnitřně svobodný člověk se prostě zkorumpovat nedá. V té Bartolomějské samozřejmě zkoušeli obojí: zastrašit i slibovat. Jeden vyšetřovatel byl laskavý, druhý spouštěl hrůzu. Klasika. Ani si pánové neškrtli. Nedozvěděli se nic, protože narazili na člověka neprodejného a nezastrašitelného. Mohli akorát zuřit.

Zdroj: http://www.vira.cz/Texty/Knihovna/Vnitrni-svoboda-Odpusteni-5112003.html