Spása v barvě naděje.

Duchovní puberta

1. 7. 2011 23:13
Rubrika: Střípky

Dneska měl P. Brtník takové pěkné kázání. Mluvil o tom, jak je náš vztah s Bohem podobný těm vztahům v rodině. Jak děti, zvlášť v pubertě, nemají žádnou úctu k rodičům, sami si připadají, že všechno zvládnou a nikoho nepotřebují. K rodičům se nechovají zvlášť pěkně nebo snad vděčně. Slovy Marka Twaina: "jak mohli mít tak blbí rodiče, tak geniálního syna".

Až později, trochu s odstupem, zvlášť když mají vlastní rodiny, začnou chápat, kolik jim rodiče dali, kolik se starali, pečovali. A stejně tak je to v našem vztahu k Bohu, jak rosteme, čím dál víc si uvědomujeme, kolik nám toho Bůh dal a dává.

V prvním čtení - ten vztah Boha k Izreali, v druhém čtení - zvlášť jsme upozorňováni na to, kam až Bůh v lásce k nám šel. A v evangeliu (podle Matouše), děkuje Ježíš Otci, že svá tajemství zjevil maličkým, tedy pokorným, těm, kteří se nebojí být pravdiví k sobě a k ostatním. A i v těžkostech našeho života máme tu největší jistotu, že Bůh nás za všech okolností miluje a my máme bezpečí života v důvěře v Něho.

 

Zobrazeno 719×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio