Mohu také říct "Ne"?

Pod lehce provokativním nadpisem se skrývá úryvek z knihy Když semafor vypráví o Bohu:

"Mohu odmítnout, když mne farář žádá o další službu, ačkoliv mám už 5 úkolů? Mohu odmítnout, protože cítím, že vlastní děti potřebují od otce a matky více času?

P. Kentenich mohl tak efektivně pracovat, protože neustále delegoval jiné a střežil se také "zlodějů času". Při podobných příležitostech uměl vystupovat velmi tvrdě a zároveň nekonvenčně.

- Když mladý Alex Menningen chtěl, aby mu P. Kentenich vysvětlil mariánskou kongregaci, odkázal ho na Josefa Englinga. Do Alexovy tváře se vepsalo zklamání: "Cože, na toho?"
- Ve 20. letech vylezl po poradě s generální představenou sester z přízemního okna v tzv. "starém domě", aby uprchl před mladíky, kteří ho bezpodmínečně chtěli vzít s sebou na pochodňový průvod. (Peter Locher, Mit Herz und Humor, Valendar-Schönstatt 1981, s.32 a násl.)
- V Milwaukee se opozdil a měl zpovídat. Cestou k autu ho náhle obklopila skupina mladých, kterří s ním chtěli jít do kapličky. Rozpočítal tedy na knoflících svého kabátu ano a ne, aby nakonec přece jen mladým mohl říct ne. (Peter Locher, Mit Herz und Humor, Valendar-Schönstatt 1981, s.90 a násl.)
- Jisté osobě, která ho stále znovu volala kvůli svým problémům a které on sám k tomu kdysi dodal odvahu, odpověděl jednoho dne v červenci 1965, že se dnes má s ním radovat z toho, že Řím povolil zřízení společenství Schönstatt - Patres. A že její osobní prblémy počkají do zítřka. (Peter Locher, Mit Herz und Humor, Valendar-Schönstatt 1981, s.158)
- V Milwaukee zaklepala jedna slečna na pracovnu P. Kentenicha a vstoupila do ní vesele a navíc s pocitem, že je zde doma. Zřejmě nevzala v úvahu předešlého dne vydaný pokyn P. Kentenicha, že je na čase ukončit každodenní náštěvy. Ještě nestačila dokončit pozdrav, ani zavřít dveře, když se k ní P. Kentenich obrátil, stoje přitom v pozoru. Jeho oči metaly blesky. Vstupující odumřela započatá věta na rtech. Pobledlá téměř mechanicky ustoupila o krok dozadu, ven ze dveří, zavřela je za sebou a zmizela. Aniž pronesl jediné slovo, "vyblýskal" ji P. Kentenich ke dveřím. (Peter Locher, Mit Herz und Humor, Valendar-Schönstatt 1981, s.39 a násl.)

Mohli bychom uvést ještě další anekdoty..."