Spása v barvě naděje.

Když dítě bylo dítětem

21. 1. 2010 23:41
Rubrika: Psaní pro povzbuzení | Štítky: andele , člověk , recenze , život

Začnu malým poděkováním našemu učiteli němčiny na gymnáziu - jmenoval se Alois Hartl a byl to jeden z nejlepších učitelů z povolání v mém životě. V jedné hodině nám pouštěl film Wima Wenderse Nebe nad Berlínem (byl to Němec a hodina němčiny, takže v originále). Moc jsem tomu nerozumněla, je to velmi těžký film i s překladem. Ale úvodní napůl prozpěvovaná báseň - Být dítětem ( viz úryvek //www.youtube.com/watch?v=J2mYtkrF3No&feature=related), mi umožnila vidět němčinu jako krásný jazyk.

K filmu jsem se potom vrátila ještě mnohokrát a několikrát i v kině. Je to možná zdlouhavý film proti dnešním akčním trhákům, ale kdo chce, přeci jen se do něho nechá vtáhnout.

Dva andělé, kteří umí číst myšlenky lidí a kteří oslavují tu "prostou" věc BÝT ČLOVĚKEM... kteří by si přáli mít studené nohy a vědět, jak chutná tlačenka, kteří by chtěli vidět barvy...až se jeden z nich zamiluje a Bůh mu umožní stát se člověkem. A od toho momentu je (do té doby černobílý) film barevný...A potom? Je to už teprve oslava života! A co víc, je tam i důvěra v Boha. Kdo chce, najde ji.

Tento film má mnoho malých detailů, které potřebují pozornost. Například záběry na anděla na střeše domu se střídají se záběry lidí na ulici. Mezi nimi jsou i děti, které vzhlížejí vzhůru. Děti jsou na věci mezi nebem a zemí ještě citlivější, takže anděly vidí. Takových detailů je dobré si všímat.

Nebe nad Berlínem je pro mě symbol oslavy života. Ale ne nějaké laciné užívání si života, vyždímat život jako citrón, aby z něho nic nezbylo. Je to prostá oslava života, v nadšení a znovunalezené radosti, že slunce je žluté a nebe modré... Dětská oslava života. To můžeme vidět kolem sebe. Občas. Mému kolegovi s manželkou se v létě narodilo miminko a říkal, že nejúžasnější na tom je, že znovu s ním prožívá svět v té dětské radosti. Miminko si třeba mnoho minut prohlíží fascinovaně ručičku, nebo si hodinu povídá se svojí oblíbenou hračkou - plyšovým sluníčkem - ve své tajné žvatlavé řeči. A kolega má možnost být znovu dítě a ponořit se do toho radostného úžasu nad světem.

Zpět k Nebi. A hlavní moment filmu, kdy se anděl stává člověkem? Člověkem ho dělá láska. Andělé jsou nesmírně dokonalé bytosti, lidé jsou možná stejně nesmírně nedokonalí, ale mají podíl na lásce. Nebe nad Berlínem je prostě umělecké dílo. Je na něm dost znát, že byl natáčen v osmdesátých letech. Nemůže být dokonalý. Za to je ale skutečnou pokladnicí nadčasových myšlenek.

V hlaví roli září Bruno Ganz, který se později proslavil asi více rolí Hitlera, což mě moc nepotěšilo. Ten film Pád třetí říše jsem neviděla. Ale je to výborný herec, takže si s tím určitě dobře poradil. Remakem Nebe nad Berlínem je prý americký film Město andělů, který jsem také neviděla a nemyslím si, že by mohl mít s originálem moc společného.

Na závěr báseň z filmu, která vystihuje "lite motiv" - Být dítětem.  Pokusila jsem se ji přeložit, a když jsem to dokončila našla jsem v PC (úplnou náhodou :-)), jiný překlad z roku 2005, zase trochu jinak uchopené. Tak jsem si nemohla vybrat, který sem dát, nový nebo starý, tak nechávám oba. Pro znalce němčiny je na konci originál.

 

Překlad 1:

Peter Handke: Být dítětem

Když bylo dítě dítětem,
chodilo se svěšenýma rukama,
chtělo, aby potok byl řekou,
z řeky, aby se stal proud,
a tahle kaluž, ta bude moře.

Když bylo dítě dítětem,
nevědělo, že je dítětem,
všechno pro něho mělo duši,
a všechny duše byly za jedno.

Když bylo dítě dítětem,
nemělo na nic názor,
nemělo žádné bydliště,
sedělo na bobku,
z fleku vyběhlo,
mělo vír ve vlasech,   (*to existuje!)
a nedělalo obličeje u fotografování.

Když bylo dítě dítětem,
byl to čas otázek:

Proč já jsem já a ne ty?
Proč jsem tady a ne tam?
Kdy začal čas a kde končí prostor?
Není život pod Sluncem jen sen?
Co vidím, co slyším a cítím
snad není jen odleskem světa před světem?
Opravdu je zlo a lidé,
kteří jsou skutečně zlí?

Jak je možné, že ten, který jsem,
než jsem se stal, nebyl jsem,
a jednou, že já
tím kým jsem nebudu víc?

Když bylo dítě dítětem,
dělalo se mu zle ze špenátu, hrachu a mléčné rýže,
i z dušeného květáku. 
A dnes to jí všechno bez potíží.

Když bylo dítě dítětem,
probudilo se jednou v cizí posteli,
a od té doby stále znovu.
Všichni lidé se mu zdáli krásní,
a dnes jen v lepším případě, 
vědělo přesně, jak má vypadat ráj,
a dnes nejvýše může tušit,
nemyslelo na nicotu,
a dnes z ní mívá strach.

Překlad 2, kratší a volnější:

Když bylo dítě dítětem

Když bylo dítě dítětem,
klimbalo volnýma rukama,
z potoka chtělo řeku mít,
z řeky veletok,
a z této louže moře.

Když bylo dítě dítětem,
nevědělo o tom,
že je dítětem,
svět byl plný duší,
jako jedna jediná.

Když bylo dítě dítětem,
názory nemělo,
návyky taky ne,
po turecku sedalo...

Mělo vír ve vlasech,
a neměnilo tvář,
při fotografování.

Když bylo dítě dítětem,
mělo plno otázek:

Proč já mám být já
a ne třeba ty?

Proč mám být tady
a ne třeba tam?

Kdy započal čas
a prostor sahá kam?

Není život pod sluncem
nic než pouhý klam?

Co vidím, slyším a čichám
není pouhé zdání světa?

Existuje opravdu zlo
a skutečně lidé zlí?

Proč já, který jsem já,
mohl jsem kdysi nebýt?

A jednou já, co jsem já,
ten, co jsem já, nebudu?

 

Peter Handke: Lied Vom Kindsein

As featured in the movie "Der Himmel über Berlin" / "Wings Of Desire" by Wim Wenders, 1987.

Als das Kind Kind war,
ging es mit hängenden Armen,
wollte der Bach sei ein Fluß,
der Fluß sei ein Strom,
und diese Pfütze das Meer.

Als das Kind Kind war,
wußte es nicht, daß es Kind war,
alles war ihm beseelt,
und alle Seelen waren eins.

Als das Kind Kind war,
hatte es von nichts eine Meinung,
hatte keine Gewohnheit,
saß oft im Schneidersitz,
lief aus dem Stand,
hatte einen Wirbel im Haar
und machte kein Gesicht beim fotografieren.

Als das Kind Kind war,
war es die Zeit der folgenden Fragen:
Warum bin ich ich und warum nicht du?
Warum bin ich hier und warum nicht dort?
Wann begann die Zeit und wo endet der Raum?
Ist das Leben unter der Sonne nicht bloß ein Traum?
Ist was ich sehe und höre und rieche
nicht bloß der Schein einer Welt vor der Welt?
Gibt es tatsächlich das Böse und Leute,
die wirklich die Bösen sind?
Wie kann es sein, daß ich, der ich bin,
bevor ich wurde, nicht war,
und daß einmal ich, der ich bin,
nicht mehr der ich bin, sein werde?

Als das Kind Kind war,
würgte es am Spinat, an den Erbsen, am Milchreis,
und am gedünsteten Blumenkohl.
und ißt jetzt das alles und nicht nur zur Not.

Als das Kind Kind war,
erwachte es einmal in einem fremden Bett
und jetzt immer wieder,
erschienen ihm viele Menschen schön
und jetzt nur noch im Glücksfall,
stellte es sich klar ein Paradies vor
und kann es jetzt höchstens ahnen,
konnte es sich Nichts nicht denken
und schaudert heute davor.

 

Zobrazeno 2997×

Komentáře

Marta7

No teda, to je vtipný :-D Jste dobrý :-)

Jayef

No teda!

Jayef

No teda!

Zobrazit 5 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio